STAVBA DŘEVA

Stavba dřeva nám umožňuje posuzovat dřevo jako materiál a to podle jeho složení a vlastností. Dřevo můžeme zkoumat z pohledu chemického (složení) či biologického (složení z buněk = pletiva). Dále pak stavbu dřeva posuzujeme pozorováním. Díky tomuto principu zkoumání dělíme stavbu na makroskopickou (znaky viditelné pouhým okem) či mikroskopickou (pozorování mikroskopem). Dřevo určujeme podle viditelných znaků na třech různých řezech (příčný, radiální, tangenciální).

Obrázek 3.1.: Příčný řez (Balabán 1955)

prochází v rovině kolmé na osu kmene, napříč převážně podélně orientované stavby kmene.

Na kulatině tvoří čelo. Na tomto řezu jsouzřetelné letokruhy. Můžeme zde vyhodnotit šířku letokruhu, procentuální zastoupení jarního a letního dřeva, výraznost hranice letokruhu. [1]

Obrázek 3.2.:Radiální řez (Balabán 1955)

je podélný řez vedený rovnoběžně s podélnou osou kmene, prochází středem kmene, dření.

Většina anatomických elementůje na tomto řezu řezána ve svých podélných rozměrech. Letokruhy zde vytváří téměř rovnoběžné pásy. [1]

Obrázek 3.3.: Tangenciální řez (Balabán 1955)

je vedený rovnoběžně s osou kmene v určité vzdálenosti od dřeně.

Na tomto řezu pozorujeme rozmanité zakřivení letokruhů. Letokruhy ve střední části řezu vytvářejí parabolické útvary, na okraji řezu je jejich průběh téměř rovnoběžný. [1]

3.1 Makroskopická stavba dřeva

Makroskopickou stavbu dřeva lze pozorovat na povrchu pouhým okem nebo pomocí lupy.

Makroskopicky můžeme identifikovat dřevinu pouze do úrovně rodu. Mezi makroskopické znaky patří letokruhy, (jarní a letní dřevo), cévy, suky, dřeň, dřeňové paprsky, dřeňové skvrny
a pryskyřičné kanálky. Texturu dřeva můžou zdůrazňovat další prvky jako kořenice, očka, svalovitost a  lískovcové dřevo. Patří sem také povrchové vzhledové vlastnosti jako barva, lesk
a vůně. Všechny tyto znaky však mají na jednotlivých typech řezů různou kresbu. Jednotlivé makroskopické znaky jsou charakteristické pro různé dřeviny. Některé znaky jsou viditelné jen na některých druzích dřeva.

3.2 Mikroskopická stavba dřeva

Mikroskopická stavba dřeva se diagnostikuje pomocí světelného mikroskopu.

Mikroskopicky můžeme u  dřeviny identifikovat i druhové jméno. Mikroskopickou stavbu dřeva tvoří řada různých buněk uspořádaných v podobě letokruhů ve třech vrstvách (běl, zralé dřevo
a jádro) a ve třech směrech - rovnoběžném s podélnou osou kmene (axiálním), ve směru dřeňových paprsků (radiálním) a kolmém k dřeňovým paprskům (tangenciálním).

Dřevo je tvořeno buňkami jež se skládají z buněčné stěny a dutiny.Tyto buňky jsou si z části podobné a to díky tomu, že  vznikly dělením jedné buňky zygoty. Poté získávají buňky diferenciací konečný tvar a stávají se anatomickým elementem dřeva, které se liší nejenom tvarem, velikostí ale i funkcí.

Diferenciace probíhá ve třech fázích. Nejdříve buňky rostou, nabývají tvar a velikost (libriformní vlákno, tracheida). Tyto buňky jsou živé a buněčnou stěnu tvoří jen střední lamely
a primární buněčné stěny. Zadruhé dochází k tvorbě sekundární buněčné stěny a tím se fixuje tvar. Buňky jsou stále živé.  A ve třetí fázi buňky dřevnatí čímž postupně odumírají až na parenchymatické buňky. Diferenciací získali buňky konečnou velikost a tvar anatomického elementu dřeva, mají třívrstvou  buněčnou stěnu a většina z buněk je mrtvá. Tyto mrtvé buňky se stávají  součástí zralého dřeva. Dřevní hmota je tedy tvořena převážně buňkami mrtvými a jen částečně živými buňkami. Mrtvé buňky tvoří dřevní pletivo, které zastává  funkci mechanickou, zásobní nebo vodivou. Živé buňky se nachází jen v nejkrajnějším letokruhu a umožňují příjem živin, rozmnožování a výměnu a rozvod vody. Mikroskopickým pozorováním velikosti, orientace a funkce buněk ve dřevní hmotě můžeme s přesností určit druh dřeviny a její vlastnosti. Přestože jsou všechny buňky stejného složení, nemůže říci že jsou shodné. Některé buňky jsou charakteristické jen pro určitý typ dřevin.