Doplňkové makroskopické znaky

Barva

Barva je charakteristická pro jednotlivé druhy dřevin a je tedy jedním z poznávacích znaků. Ovlivňuje ji obsah tříslovin, pryskyřice a jiných látek uložených v buněčných stěnách. Barva dřeva je nestálá, mění se působením světla, vzduchu a vlhkosti. Vliv má i stanoviště stromu. Proto můžeme pozorovat různé zbarvení u stejných druhů dřevin. Změny zbarvení mohou způsobovat též dřevokazné houby. Podle druhu hub se barva mění na modrou, žlutou, růžovou aj. Barva dřeva se měří kolorimetry. Můžeme ji popsat slovně nebo číselně podle barevného katalogu.

Obr. 3.16. Červené zbarvení padouku

U dřevin mírného podnebného pásma převládá světlá barva. Tropické dřeviny mají jasnější a výraznější barvy než dřeva evropská. Od sněhově bílé, přes různé odstíny žluté, červené, zelené, fialové, hnědé až po sytě černou. Barva dřeva není monotónní. U některých druhů může být nápadně pruhovaná (Obr. 3.17.)

Obr. 3.17. Pruhované zbarvení zebrana

Textura

Textura neboli také kresba dřeva je dána přítomností základních makroskopických znaků a jejich uspořádáním na jednotlivých řezech. Každá dřevina má svou charakteristickou texturu, která se objevuje po rozřezání dřeva. Nejrozmanitější kresbu nalezneme u listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou. Texturu můžeme při zpracování ovlivnit vhodně voleným řezem. Kresbu ovlivňují nejenom makroskopické znaky (např. cévy, rozlišení jarního a letního dřeva, dřeňové paprsky), ale i různé nepravidelnosti v růstu (očkovitost, kořenice, lískovcové dřevo).

Obr. 3.18. Zvláštní textura buku

Rozlišujeme mnoho druhů textur. V dýhárenském průmyslu se používá mnoho rozličných metod loupání či krájení dýh, které nám vytváří různé textury:

Lesk

Lesk dřeva je schopnost odrážet světlo. Tuto schopnost mají převážně dřeňové paprsky. Nejzřetelnější lesk, díky přítomnosti zrcátek, je na radiálním řezu. Mezi dřevinami s vysokým leskem můžeme nalézt např. buk, javor, jilm, mahagon, dub či akát. Naopak např. habr, eben a většina ovocných stromů jsou bez lesku. Můžeme jej ovlivnit povrchovými úpravami (leštěním, voskováním, lakováním). „Lesk se může měřit vizuálně nebo reflektoskopem (leskoměrem). Na principu odrazu světelných paprsků od zkoumaného povrchu se odzrcadlují řady číslic, které udávají stupeň lesku (ten řádek, jehož hodnoty lze na kontrolovaném povrchu přečíst).

Vůně

Vůně či zápach dřeva jsou charakteristické vlastnosti pro jednotlivé dřeviny. Je to nestálý znak. Nejintenzivnější vůni (zápach) mají dřeviny těsně po pokácení. S délkou skladování se vůně vytrácí. Při opracovávání dřeva se vůně opět uvolňuje. Intenzitu vůně ovlivňuje obsah aromatických látek – silice, pryskyřice, třísloviny aj. U exotických dřevin nalezneme velký obsah tříslovin např. u katechu z akacie ve východní Indii. Velký obsah pryskyřic najdeme u kopálu afrického za stromu Copaifera v západní Africe.

Čerstvě pokácené dřevo jehličnanů (vyjma jedle) voní po pryskyřici. U borovice limby vůně přetrvává i po vysušení. U některých listnatých dřev (např. dub, olše, jasan) je cítit po pokácení kyselý zápach, který je způsoben obsahem tříslovin ve dřevě. Ke změně vůně může dojít při na napadení dřeva dřevokaznými houbami. Zápach slouží i jako ochrana před napadením hmyzem.

Při využívání dřeva jako obalového materiálu potravin musíme dbát na vhodný výběr dřeva. Dubové dřevo je využíváno pro sudy na víno či alkohol, neboť doplňuje chuť nápoje. Březové dřevo je používáno pro obaly na ryby.

Hustota dřeva

Hustota ρ ovlivňuje mechanické a fyzikální vlastnosti dřeva (především pevnost, tvrdost, opracovatelnost, sesychání), a proto je důležitou charakteristikou dřeva. Udává hmotnost 1m 3dřeva při dané vlhkosti w. Je závislá na pórovitosti a vlhkosti dřeva. Čím pórovitější dřevo, tím menší je hustota. Při srovnávání dřevin používáme hustotu při nulové nebo 12% vlhkosti (vlhkost dřeva v interiéru).

Hustotu dřeva ovlivňuje nejenom pórovitost a vlhkost dřeviny, ale také její druh, stáří, šířka letokruhů a poloha v kmeni. Oproti kmeni stromu mají větve větší hustotu. Vyšší hustotu mají také suky a reakční dřevo. Jádrové dřevo je těžší než dřevo bělové. Za dřevinu z nejvyšší hustotou dřeva na světě je považován guajak, naopak nejnižší hustotu má balza.

Hustotu lze vypočítat ze vztahu:

Podle hustoty (ρ0) rozlišujeme dřeviny:

Tvrdost

Tvrdost je odpor dřeva při pronikání cizího tělesa do struktury. Závisí na uspořádání buněk, jejich struktuře, na stáří a druhu dřeviny a na části kmene, z kterého je vzorek vyroben. Čím větší je hustota a čím menší je vlhkost dřeva, tím je tvrdost dřeva větší. Nejtvrdší dřevo bývá zároveň nejtěžší. Při makroskopickém zkoumání se zkouška provádí orientačně vrypem nehtu do dřeva. U exotických dřevin převládají těžká a tvrdá dřeva.

Rozdělení dřevin podle tvrdosti: